✿═»ƸӜƷ«═✿ ♫ ☼ ♫ ZAZRAKEM ☼ ♫ ✿═»ƸӜƷ«═✿: listopadu 2012

http://www.mesto-nymburk.cz/www/index.php?sekce=3&zobraz=kalendarium-detail&detail=1661

Reggiův žák si zadal stejné téma, jako v případě filmu Baraka, a zpracoval jej o nic méně působivě. Velmi přesně, krásně, a proto i přesvědčivě "hovoří" obrazem o duchovní podstatě člověka a jejího upozadění v současném tak řečeném "civilizovaném" světě. O vytlačení kulturně-duchovního dědictví dřívějších civilizací a narušení souladu s přírodním světem ve prospěch pokračující mechanizace, rutiny a odlidštění. "Alchymistická" snaha o vytvoření co nejpodobnější umělé imitace člověka (homunkulus?) je o to absurdnější, čím více se člověk vzdaluje své podstatě. Úsměvy robotů a pohledy půvabných sexuálních hraček vycházejí z použité metody "přímého" pohlédnutí do očí, které by mělo odhalit nezastřenou vnitřní pravdu. Fricke pohlíží do tváří nejen robotů a umělých panen, ale i skutečných lidí, rituálních tanečnic, soch Tutanchamona i Buddhy, mnichů, dětí i jejich matek. Dostává se tak do hloubek kontrastujících s odstupem, kterého jeho kamera díky časosběrné metodě, zrychlení či jindy naopak zpomalení, nabývá od míst a dějů v nejnádhernějších obrazech přírodního světa i městských aglomerací. Neustálé jízdy, či přímo "lety" vpřed ovšem i při sledování celků sugerují neustálou, až snad i poněkud násilnou snahu o proniknutí za hmotnou skutečnost a nazírání ontologicky dokonalejší, celistvější představy o světě. Přísně vzato se proto nejedná o dokumentování filmem, jako spíše o duchovně laděnou filmovou esej, "symfonii všehomíra", zakládající své svědectví o světě na pečlivém výběru pečlivě aranžovaných obrazů a vjemů. Snímek lze vystihnout pomocí podobenství, kterých se sám chápe. Jde o snahu napodobit filmem princip mozaiky z barevného písku. Ta při náhledu s odstupem (shora) dává díky koplikovanému, ale přesnému komponování rozličných barev, ploch a tvarů na okamžik pochopit harmonii světa, než se změní v šedavý prach...

Více zde: http://www.meks-nbk.cz/kino/