Nuda a nespokojenost
Otázka:
Mám často pocit všepronikající nespokojenosti, zejména když jsem sám a nemám co dělat
Je to nuda?
ET:
To
je dobrý způsob vyjádření. Všepronikající nespokojenost. Samozřejmě,
existuje celý průmysl určený k tomu, aby vám pomohl necítit tuto
nespokojenost, jinými slovy, abyste se přestali nudit. Většina lidí
udělá to, že poskytne své mysli nějaký podnět, což v této době není nic
těžkého, je to dostupné všude. Mysl chce být stále stimulována, je pořád
hladová po dalších věcech. Když lidé přijdou z práce, okamžitě se
shánějí po dalších věcech. Uvaří večeři, sní ji, a mysl se shání: kde je
další věc? Televize, telefonování, internet, emaily, SMS a mnoho
dalšího? Není na tom nic špatného, je to fascinující, i já jsem začal
nedávno posílat SMS (:-))
Ale je důležité,
abyste si byli vědomi požadavku své mysli na potravu, na podněty, a že
když je nedostane, dostaví se ona nespokojenost, necítíte se dobře.
Ale když neustále budete krmit svou mysl
novými věcmi, nikdy nedosáhnete hlubších úrovní uvnitř sebe. Zůstanete
na místě. Musíte se nějakým způsobem postavit čelem k té nespokojenosti a
najít nějaký způsob, jak cítit živost. Protože o to jde – máte pocit,
že necítíte život, a potřebujete nějaký stimulus, abyste dostali pocit,
že jste naživu.
Je třeba přestat nepřetržitě krmit svou
mysl – má toho dost na práci s věcmi, které jsou opravdu třeba dělat – a
zůstat prostě sedět a dovolit nudě, aby se objevila, aniž byste před ní
utíkali. Protože to je začátek toho, abyste se dostali o trochu
hlouběji, ale nejprve ji musíte cítit. A když před ní neutečete, tak se
můžete dostat za nudu, prostě najednou se dostanete skrze ni. To je ta
překážka uvnitř vás, a když od ní neutečete, zůstanete s ní, náhle se
dostanete hlouběji do sebe. Prospěšné může být, když prociťujete své
vnitřní tělo.
Když tak sedíte a začne nuda, a začnete se
rozhlížet kolem, jakou další věc byste mohli dělat, nebo o ní přemýšlet –
přece tu musí být něco, co se dá dělat, nebo o tom přemýšlet, nebo
ještě lépe dělat si starosti – když tak zůstanete a všimnete si toho a
prostě vydržíte to nepohodlí, když mysl nedostává dost podnětů, potravy,
není to tak špatné, chce to prostě vydržet, a pak začít cítit své
vnitřní tělo, život ve svých rukou, pažích, chodidlech, nohou, a tím
jste se již dostali přes práh nudy do něčeho hlubšího. A náhle se cítíte
naživu, i bez mentálních stimulů. Ba dokonce více naživu, než byste se
cítili přes mentální stimuly. Protože ty jsou vždycky jen na povrchu
toho, kdo jste. Ale vy jste teď hlouběji. A pak dostanete schopnost
sedět nebo ležet nebo stát a cítit se spokojeně s tím, co je tady a
teď.
To je ostatně vše, co vůbec kdy je. Život,
tady a teď. Budete se cítit spokojeni se sebou samými tady a teď. Cítit
se doma tady a teď. Aniž byste se potřebovali uchylovat do nějaké říše
mysli, která není tady a teď, jako třeba musím teď přemýšlet o tomhle,
musím si zahrát videohru, musím se podívat na tenhle program, přečíst si
časopis ... Všimněte si, jak mysl konzumuje, třeba když jste někde
v čekárně, a tam jsou časopisy (dnes jsou mnohdy nahrazeny obrazovkou)
jak lidé stále listují – dychtivé hledání něčeho dalšího, nic není dost
zajímavé, co je tu dalšího. To je dysfunkce.
Ta schopnost být sami se sebou se bude
prohlubovat, zakořeníte do přítomného okamžiku, sami do sebe, aniž byste
potřebovali nějaké vnější podněty pro mysl, které vás mají učinit
kompletními, naživu.
Ve skutečnosti, pouze
teď máte přístup k životu. Byl jeden slavný francouzský filosof, před
pár sty lety, myslím Pascal, který řekl: „Všechny problémy lidského rodu
lze odvodit od lidské neschopnosti sedět klidně a spokojeně
v místnosti.“ Sedět klidně a spokojeně v místnosti znamená, že musíte
být spojeni s tím, co je ve vás hlubší než mysl. Jinak nemůžete sedět
klidně – nudili byste se. Můžete být klidni navenek, ale ne uvnitř.
Takže jděte dovnitř, použijte své tělo jako
výchozí bod, abyste šli hlouběji, a odstranili napětí, které je usazeno
v myslící mysli. Projdete nudou do bytí. A najednou máte radost
z prostého bytí. To je ohromné probuzení – když máte radost z prostého
faktu bytí – a z tohoto stavu žití, bytí, se můžete rozhlížet a hledat
radost a uspokojení v tom, co vidíte a slyšíte, co vnímáte smysly. Malé
věci kolem vás, jejich klidná přítomnost, květiny, stůl, záclony,
cokoliv tu je, celá místnost, obloha z okna, klid. A to vše je příjemné,
milé, a vy už nepotřebujete všechny ty náhražky ...
Samozřejmě, stále používáte například
internet, ale už ne proto, že byste nemohli vydržet být se sebou samými.
Realita většiny lidí je, že nemohou vystát sami sebe. Uvědomte si, co
to znamená, jak je to dysfunkční: Nemůžete vystát sami sebe, a proto
neustále běháte od jednoho k druhému a k dalšímu (:-)))
A
když někdo nemůže vystát sám sebe, jaké vztahy může mít asi
s ostatními? Když nemůžete snést sebe, chcete využívat ostatní k tomu,
abyste se cítili trochu lépe, ale ono to nefunguje. Ta neschopnost být
se sebou se promítá na ostatní, a nemůžete být ani s ostatními lidmi.
Nejprve se snažíte je využít, a pak je nemůžete snést ...
Takže, musíte prolomit tu bariéru mysli,
protože jinak strávíte zbytek života v neschopnosti sedět klidně a
spokojeně v místnosti. A jak řekl ten francouzský filozof, z toho
vyvstávají všechny problémy. Protože to znamená, že nejste spojeni s
bytím. Nejste spojeni s tím, co je hlubší než myslí vytvořená osobnost,
ten, kdo myslí.
Přijďte domů, sami k sobě, tak, abyste si
mohli užívat svou vlastní společnost. A pak si budete užívat i
společnosti jiných lidí, a ne je využívat jako náhražky. Užijte si sami
sebe – můžete mít radost sami ze sebe, ze svého bytí. Jinak vás nikdy
nic neuspokojí, protože nejste spokojeni sami se sebou, a své
nespokojené já se nesete s sebou, kamkoli jdete. Do jakéhokoli vztahu,
či na jakékoli místo.
Žádné komentáře:
Okomentovat